Třebaže byl Hanuš Zápal nejvýznamnějším architek­tem jihozápadních Čech ve 20. století, byla mu donedávna věnována jen velmi malá pozornost. Přitom Zápal prakticky celý život věnoval architektonické tvorbě a záchraně památek v regionu a jeho vzhled tak významně ovlivnil. Jeho dílo lze vymezit obdobím 1910–1960, přičemž v desítkách návrhů a realizací zahrnuje celý vývoj české moderní architektury od neoklasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, národní sloh a purismus k funkcionalismu a dále k hledání jeho alternativ. Cenné byly také Zápalovy památkářské aktivity, především v areálu barokního poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic, který byl zachráněn jeho zásluhou.