Akademie výtvarných umění v Praze, obecně známá pod zkratkou AVU, byla před rokem 1989 - vedle VŠUP Praha a VŠVU Bratislava - jednou z pouhých tří vysokých výtvarných škol v Československu. Díky své tradici si mezi nimi zachovávala pozici školy nejprestižnější a vysoce výběrové: počet studujících volného umění, omezeného na malbu, sochařství a grafiku, nepřekročil třicet lidí v ročníku a někdy klesal i pod dvacet. Kvůli tomu se na ni uchazeči často hlásili opakovaně po několik let, ovšem když konečně uspěli, výukou bývali zklamáni. Profesoři s nimi komunikovali jen zcela minimálně, navíc v sedmdesátých letech mezi nimi převažovali kvalitní, zároveň však už velmi staří umělci z generace nastupující ve čtyřicátých letech. Ty pak sice postupně nahradili výtvarníci mladší, zato podstatně méně výrazní. Záhy po listopadu 1989 nastoupil nový rektor Milan Knížák, který provedl důkladnou reformu, všech dosavadních pedagogů se zbavil, a škola tak zahájila novou etapu své existence. Zásluhou své výjimečné pozice byla AVU Praha jedním z klíčových aktérů na poli uměleckého provozu druhé poloviny 20. století. Současná výstava je vůbec první komplexní sondou do umění, které zde v sedmdesátých a osmdesátých letech vznikalo. Představuje jak školní práce, tak i tvorbu pedagogů. V obou případech jde o charakteristické projevy hlavního proudu tehdejšího umění: převažuje modernisticky stylizovaná figurální forma a několik námětových okruhů, z nichž některé souvisejí i s trvalou spoluprací AVU s Poldi SONP Kladno nebo ZOO Praha. Důležitou součástí expozice jsou také nedávno objevené unikátní snímky Pavla Paula, který od padesátých do devadesátých let dění ve škole fotograficky dokumentoval.