Důležitým inspiračním zdrojem malíře Miloše Jiránka (1875–1911) byly zbojnické příběhy a legendy, s nimiž se detailněji seznámil během pravidelných pobytů na Slovensku. Rozhodl se, že této tematice věnuje cyklus obrazů, a v roce 1905 dokončil první z nich: Zbojnickou cestu. O ambicích, které do díla vkládal, svědčí mimo jiné jeho rozměry, jimž mohly ze starších prací konkurovat pouze Sprchy v pražském Sokole (1901–1903). Přesto nebyl s výsledkem spokojen a již následujícího roku použil rubovou stranu plátna pro finální verzi obrazu Na jezu, který je dnes jedním z klíčových děl stálé expozice GAVU Cheb. Současně pojetí celého zbojnického cyklu změnil a začal na něj pomýšlet jako na soubor grafických listů, svázaných a vydaných v albu s vlastním slovním komentářem. Přestože Jiránek realizoval několik listů, provedených akvatintou, suchou jehlou, litografií a dřevorytem, vydání alba selhalo kvůli velkým finančním nákladům. Koncem roku 1906 se malíř oženil s Antonínou Zedníkovou a do popředí jeho zájmu se dostala žena. Zbojnické téma opustil a již se k němu nikdy nevrátil.