Od konce 19. století se v dnešních státech severní Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, ale i Bosna a Hercegovina a Černá Hora začal významně rozvíjet turismus. Důvodem byl rakousko-uherský kapitál: Rakušané i Češi vnímali Jadran jako svou riviéru, která je současně levná. Začali zde budovat nezbytné infrastruktury: hotely, lázně, restaurace, ale i banky ad. Tento sen trval do roku 1912, kdy se na Balkáně vyostřily politické konflikty mezi jednotlivými státy i vůči Rakousku. Mezitím však stačila celá řada podnikatelů a podnikavců z Čech na Jadranu investovat a přizvat k tomu významné architekty: Jana Kotěru, Josefa Schulze, Emila Králíčka, Adolfa Loose a další. Jak jejich projekty vypadaly, jak změnily místní přímořskou krajinu i podobu měst a jaké místo měly v kariérách svých tvůrců?