Každá nová položka rozsahem nevelkého díla Jindřicha Pruchy (1886 – 1914) představuje důležitý umělecko-historický objev. V rámci cyklu výstav jednoho díla Opus magnum nyní jeden takovýto mimořádný nález z poslední doby prezentujeme. Obraz není podchycen ani v nejúplnějším soupise dr. Kubíčkové z roku 1943 a lze předpokládat, že patřil k těm nemnoha prodaným buď ještě za umělcova života, nebo krátce poté. V listopadu 1913 ukončil Prucha pobyt v Kameničkách a zamířil domů k rodičům do Běstviny pod Železnými horami. Na práci venku již byla zima a Prucha se ani jednou nenechal zlákat k zimnímu motivu, jak tomu bylo třeba v roce 1909. Maloval doma figurální motivy, zejména zátiší (Fialové zátiší, Zátiší s houslemi, Kytka s jeřabinami), několikrát též skicoval psa. V zátiších hledal tvárné i výrazové možnosti barev, jejich dekorativní účinky i emociální úlohu. Pozoruhodný je u tohoto obrazu vliv Jana Preislera, ostatně v rodině dosavadního vlastníka byl obraz dokonce po léta díky nepříliš čitelné a velmi podobné signatuře vydáván právě za originál Preislerův. Z korespondence víme, že onu zimu byl Prucha veselý a družný, bruslil, lyžoval, chodil na tancovačky a doma tropil různé taškařice, přičemž sbíral síly na jaro. Přirozená jednoduchá krása tohoto zátiší je svědectvím umělcovy momentální optimistické dispozice zjasněné do obrazu ryzí, lidovým naturelem prodchnuté harmonie. K obrazu je dochována menší rázná olejová studie a v chotěbořském muzeu i předměty, které malíř na zátiší zachytil.