Panorama, diorama, pleorama nebo cosmorama jsou působivé názvy obrazových atrakcí, které k lidem našeho věku hovoří již poněkud nesrozumitelným jazykem 18. a 19. století. V těchto velkorysých iluzivních výstavních projektech se spojuje zvídavost exaktní vědy s až romantickou touhou shlédnout cizokrajná města a krajiny, aniž by bylo nutné cestovat stovky kilometrů daleko. Cosmorama jako specifický druh panoramatu měla podobu veduty do čtyř metrů na šíř, před níž byl umístěn systém skel, která zvyšovala její iluzivnost. Bývala umístěna v dřevěných příležitostných přístřešcích.
Rozměrné cosmorama Prahy Carla Thiemeho (1816-1884) je unikátně dochovanou obrazovou vedutou z roku 1844, pro níž si autor zvolil jako předlohu grafiku (oceloryt) podle kresby Vincence Morstadta převedenou norimberským rytcem Friedrichem Geisslerem. Zobrazuje Staré a Nové Město, Malou Stranu a Hradčany od bastionu sv. Máří Magdalény, kde dnes stojí Kramářova vila. Ukazuje biedermeierskou Prahu s četnými topografickými detaily a divákovi umožňuje sledovat zábavu Pražanů v Lidové zahradě (dnes Chotkových sadech). Od ocelorytu se liší jinak provedenou figurální stafáží oblečenou podle nejlepší biedermeierské módy. Mezi procházející lid Thieme stylově zakomponoval i pouličního muže s kukátkem, předchůdcem cosmoramatu, který nechává procházejícím dětem nahlédnout na neznámý obrázek.
Carl Thieme (1816-1884), Cosmorama Prahy, 1844, kvaš, papír, 95 x 350 cm, Pro arte, investiční fond. Značeno: „C. Thieme 1844".