V roce 1994 proběhlo v ašském muzeu výtvarné sympozium Až, na které kurátor Marek Pokorný, který odtud pochází, pozval čtyři umělce z nejprogresivnější části tehdejší scény – Vladimíra Skrepla, Antonína Střížka, Václava Stratila a Stanislava Diviše. Zde Střížek narazil na sochu Odpočívajícího Krista z Aše z 2. desetiletí 16. století, která ho okamžitě zaujala svým nezvyklým, civilně působícím pojetím. Ašský Kristus patří do skupiny téměř totožných soch vytvořených v chebské dílně, z níž hned tři jsou vystaveny ve stálé expozici Gotika v GAVU Cheb. Po jejím otevření v roce 1993 mezi nimi byl i Kristus z Aše, pak se však přesunul do nově zřízené expozice ašského muzea a byl nahrazen jinou sochou z této skupiny, tehdy nově objevenou na faře v Chebu. Socha představuje Krista sedícího na stylizovaném skalisku a podpírajícího si levou rukou hlavu v okamžiku, kdy se po bičování a korunování trnovou korunou zastavuje během cesty na Golgotu, aby si odpočinul. Střížek si z muzea odnesl prospekt s fotografií, podle které pak doma v ateliéru (interpretace fotografií je standardní metodou jeho práce) namaloval dva téměř totožné obrazy. Motiv zde zasadil mezi stylizované paneláky, připomínající kubizované pozadí gotických obrazů. Jeden z nich byl zakoupen do soukromé sbírky, druhý je nyní vystaven v Chebu ve formátu jednoho díla opus magnum. Je to už druhé ohlédnutí za sympoziem po výstavě Zbytky, jež v roce 2015 prezentovala cyklus Stanislava Diviše, inspirovaný historickými vzorníky ašských textilek.