Císařovského cyklus, inspirovaný deníkem jeho dědečka legionáře, náleží k úhelným kamenům české postmoderny. Obraz Šálek čaje patří z tohoto cyklu k těm nejslavnějším. V roce 1991 autora oslovil Giovanni Tiboni, galerista z Rimini, který dříve spolupracoval s řadou italských i zahraničních umělců postmoderní generace a po roce 1989 i s některými Čechy: například Milanem Knížákem, Milanem Kuncem, Janem Knapem, Jiřím Davidem, Antonínem Střížkem či Vladimírem Kokoliou. Od Císařovského nakoupil kolekci asi deseti obrazů, jež pak prezentoval na několika výstavách v Itálii. V rámci této kolekce pro něj Císařovský tehdy také vytvořil novou variantu Šálku čaje. Ta se od první verze liší menšími rozměry a horizontálním umístěním siluety vojáka – ale především malíř do pozadí místo citace z dědečkova dopisu vepsal text přiznávající, že jde o autorskou variantu. Tiboniho zájem o české umění po čase opadl a obrazy výše uvedených autorů se dostaly zpět do Čech, a to někdy dosti komplikovanou cestou. První verze Šálku čaje se nachází ve sbírce ústředních teoretiků české postmoderny, manželů Ševčíkových, druhou loni do svých sbírek zakoupila GAVU Cheb. Společná výstava obou obrazů je příležitostí připomenout tuto drobnou epizodu, která dokládá vzestup mezinárodního zájmu o české umění po roce 1989.