Ve sbírkách GAVU Cheb se nachází výjimečný soubor prací malíře, karikaturisty a ilustrátora Antonína Pelce (1895-1967), vztahujících se k jeho exilu v období druhé světové války. Vedle několika olejů obsahuje i malířské studie v technice olejové tempery na papíru, jež mu sloužily jako podklad pro definitivní obrazy.
Antonín Pelc byl významným představitelem české meziválečné avantgardy. Jeho satirické kresby a karikatury patřily k vrcholným projevům tohoto žánru. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava byl pro svůj antifašistický postoj nucen uprchnout do Paříže. Tam Pelce obvinili ze špionáže, uvěznili a poté internovali ve sběrných táborech. Válka jej nakonec z Francie vyhnala a v červnu 1940 přivedla do Maroka, kde byl znovu zatčen a umístěn v koncentračním táboru. Přes veškeré strádání se exotické prostředí promítlo do jeho tvorby: maloval orientální typy a africké koloniální vojáky, tzv. spahi. Na jaře 1941 se Pelcovi podařilo získat americké vízum a odplout na Martinik, kde byl opět internován. Z výtvarného hlediska jej zde zaujaly tradiční kohoutí zápasy: zachycoval mladé muže s kohouty připravenými k boji. Z Martiniku pak pokračoval do USA. V květnu 1941 dorazil do New Yorku, kde se prosadil jako satirický kreslíř. V malbě se vracel ke starším tématům z Maroka a Martiniku a současně se nechal inspirovat každodenním americkým životem. Do Československa se vrátil rok po skončení druhé světové války. Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal jedním z hlavních prorežimních karikaturistů.