Práce absolventky Akademie výtvarných umění v Praze Klaudie Hlavaté (1992) zaujmou nejen osobním přístupem a silnými tématy se symbolickým přesahem, ale i výjimečnou technikou. Jejich základem je koláž, kterou ale doprovází kresbou a malbou. Pracuje také s plexisklem, které často tvoří podložku jejích prací. Díky němu může zvětšovat jejich formát v některých případech až přes dva metry, využívat jeho transparentnost nebo při prudkém nasvícení hru stínů, která jejím pracím dává třetí rozměr. O jejích figurálních kompozicích je možné uvažovat jako o psychologických projekcích, mentálních mapách, fragmentárních obrazech, případně o zvláštním spojení vnitřní krajiny těla a mysli. Jestliže vrstvení jednotlivých technických přístupů dynamizuje jejich formu, podobně vrstevnaté jsou i obsahy. Ty se většinou dotýkají tělesnosti a uvědomování si vlastní existence skrze tělo v čase, a to jak v přítomnosti, tak směrem zpátky do formativních let. V druhém plánu tedy Klaudie Hlavatá otevírá témata, jako jsou vzpomínky, dětství, ale i traumatizující prožitky, nemoci nebo bolest.