Josef Váchal (1884-1969), malíř, ale především náš nejvýznamnější grafik 20. st., velkou část svého života také fotografoval. K této činnosti přistupoval různě: najdeme u něj snahy o uměleckou fotografii, zajímavé motivy si zaznamenával pro případné budoucí výtvarné dílo a konečně fotoaparát používal jako každý jiný pro dokumentaci krajin, lidí a situací. Z mladých let existuje řada autoportrétů, dále fotografoval své blízké - matku, ženu Mášu a přítelkyni Annu Mackovou, čtyřnohé členy své domácnosti a různé přátele. Výstava ale primárně nechce představit Váchala jako fotografa. Jejím cílem je zachycení „meziprostoru" mezi výtvarným dílem a fotografií. Na některých případech dokládá, jak Váchal fotografii používal jako inspiraci či předlohu konkrétních děl, jindy snímky přibližují kontext, v němž vznikaly jeho práce týkající se určitých lidí a míst. Počátky Váchala - fotografa spadají do roku 1905, kdy vznikl i umělcův Denník 1905 / Kniha vzpomínek. Podle něj byla nazvána nejen tato výstava, jejíž jedna část je deníku přímo věnována, ale i stejnojmenná kniha, která k ní vychází v nakladatelství Arbor vitae.