Jiří Novák (1922 – 2010) začínal jako klasický sochař, po návštěvě světové výstavy EXPO 58 v Bruselu však opustil tradiční postupy a tvarování a záhy dospěl k vytvoření téměř abstraktních symbolů přírodních sil a dějů. K základním charakteristikám jeho tvorby patří velká technická a řemeslná zručnost, zájem o techniku a konstrukci. Po experimentech s různými typy umělých hmot se jeho hlavním materiálem stal kov a námětem pohyb. Nejdříve zobrazovaný, od roku 1957 skutečný. Jeho kinetické plastiky jsou poháněny větrem či vodou, lidským impulsem nebo elektromotorem. V 60. letech patřil k nejprogresivnějším sochařům a vystavoval na českých i mezinárodníchpřehlídkách. Vytvořil mnoho vynikajících plastik pro veřejný prostor, například známé vstupní emblémy pro Českou televizi s motivem paprsků (1983), monumentální kinetickou plastiku Dálky pro sídliště Novodvorská, která při obnově náměstí loni o vlásek unikla likvidaci, nebo sochu na elektrický pohon pro střechu Federálního shromáždění, která by se měla po opravě stát novou dominantou Národního muzea, které zde bude sídlit. Novákovu sochařskou tvorbu po desetiletí doprovázelo restaurování a tvorba kopií především barokní plastiky, včetně slavné Braunovy svaté Luitgardy pro Karlův most. Výběrová retrospektiva je doprovázena monografií nakladatelství Arbor vitae.