Jiří David (1956), senzuální tvůrce fragmentarizovaných odkazů osobního, uměleckého i společenského života, vstoupil na uměleckou scénu v 80. letech minulého století. Zprvu se prosadil malovanými obrazy, zřetelně nejkomplikovanějšími ve své generaci, přestože často vyprázdněnými ve své útržkovité naraci. Již tehdy bylo cítit ambivalentní napětí v práci s barvou, které vyústilo ke konci osmé dekády v bílou a černou sérii. Záhy se v Davidově rejstříku objevily objekty, instalace a konceptuální fotografie. Z nich zejména cyklus Skryté podoby, černobílé dvojice pravopravých a levolevých portrétů mediálních a uměleckých osobností českého i světového významu zaznamenaly mezinárodní ohlas. Krátce nato se pustil i do tvorby videí a také rozšířil svůj výrazový repertoár o klasickou fotografii. Slavnými se staly neonové objekty, instalované nad pražským Rudolfinem i nad Pražským hradem. Pro mnohé pozorovatele se tak stává tvůrcem zdánlivě nečitelným, rozpolceným, těkajícím mezi médii. Opak je však pravdou. Jiří David je totiž překvapivě soustředný ve významu každého svého díla, ve své komunikaci, kterou chce s divákem navodit, v tom, jak v každém uměleckém výstupu koncentruje svoji jedinečnou vizuálně-mentální zkušenost. Mírná retrospektiva, nazvaná Pro a proti, přinese do chebské galerie koncentrovaný výběr z různých úseků Davidova tvůrčího života. Divák tak jeho komplikovaný vizuální svět pozná v jisté celistvosti a s důrazem na jeho estetické a společenské kvality.