GAVU Cheb disponuje velkou sbírkou české grafiky 20. století. Rozsáhlé autorské kolekce nakupovala zejména v 70. letech, často od výtvarníků dnes pozapomenutých, známých jen milovníkům tohoto komorního umění. Galerie se nyní rozhodla je odborně zpracovat, publikovat na svém sbírkovém portálu v rámci celkové digitalizace sbírek a také je postupně představit v rámci „výstav z depozitáře“. Po Janu Rambouskovi, který tuto sérii loni odstartoval, letos následuje o rok mladší Václav Fiala (1896 – 1980). Fiala byl nejen autorem volné grafiky, ale také malířem, ilustrátorem, příležitostným spisovatelem a navrhli i několik poštovních známek.

Dnes jeho tvorbu vnímáme jako poněkud suchý a popisný realismus a diskvalifikuje ho i napojení na oficiální výtvarné struktury minulého režimu. Přesto existuje přinejmenším jedna poloha, která může zaujmout i současného diváka a zároveň souvisí s jeho zajímavými životními osudy v době jeho dospívání a mládí. Václav Fiala se narodil v Praze, rodiče se však záhy odstěhovali na Ukrajinu, kde prožil mládí. Po studiu ve Vídni a Charkově krátce navštěvoval i petrohradskou Akademii (1915-16). Válka ho zavedla na Sibiř a do Mandžuska. V roce 1919 se usadil ve Vladivostoku, kde se sblížil s ruským futuristou Davidem Burljukem, jednou z nejvýznamnějších postav ruské avantgardy, jehož sestru Marianu si vzal za manželku. V roce 1920 se spolu vydali do Japonska. Zimu 1920/21 prožili na Boninských ostrovech, poté pobývali i v Jokohamě a Tokiu a nakonec se přes Čínu a Singapur vrátil do Prahy. Zde začal navštěvovat Švabinského grafickou speciálkou na pražské Akademii výtvarných umění, podobně jako zmíněný Rambousek, který se zde po absolutoriu stal asistentem. Postupně se zapojil do zdejšího výtvarného života, stal se členem spolku grafiků Hollar a pak i jeho předsedou.