V rámci formátu opus magnum představujeme jedno z klíčových raných děl Václava Brožíka (1851 - 1901), které loni získala do svých sbírek Západočeská galerie v Plzni. Její ředitel Roman Musil zároveň přišel s jeho novou interpretací. Obraz tradičně nazývaný Anežka Steinhauserová a Zikmund ze Švamberka (Ve smrti spojeni) z roku 1875 stojí na počátku umělcovy kariéry malíře historických obrazů. Rozměrné plátno bylo už za života umělce několikrát reprodukováno v pražských časopisech, značnou pozornost mu věnovala dobová umělecká kritika a bylo zastoupeno i na zatím poslední Brožíkově monografické výstavě v roce 2003 v Národní galerii v Praze. Zdálo by se tedy, že dílo je od svého vzniku dostatečně zakotvené v uměleckohistorické literatuře a jeho interpretace jsou vyčerpány. Na základě nového průzkumu pramenů a literatury lze však doložit zmatečnost v určení díla z hlediska provenience i interpretace, která ovšem začíná už v roce 1875. Brožík totiž tehdy namaloval na podobné téma obrazy dva, které jsou od té doby soustavně zaměňovány bez ohledu na rozdílnost formátu i historických reálií, v nichž se odehrává děj. První verze vertikálního formátu (dnes ve sbírkách GHMP) byla vytvořena na objednávku hraběte Desfourse-Walderodeho jako pendant k Brožíkově předchozímu dílu Smrt Sv. Irie z roku 1873, jež tento šlechtic vlastnil. Děj této verze může být volně spojován s literární předlohou česko-německého spisovatele Karla Herloše-Herloβsohna, dvoudílným románem Böhmen von 1414-1424. Prezentovaný obraz ze sbírek ZG v Plzni vznikl jako druhý. Na rozdíl od prvního má horizontální formát a Brožík jej namaloval pro Mikuláše Lehmanna. Brožík si zde z Herlošova románu pouze „vypůjčil" ústřední dvojici hrdinů, kterou zasadil do zcela odlišného historického prostředí Třicetileté války a snad dokonce do doby obléhání Prahy švédským vojskem v roce 1648.