Výkladní skříně v období socialistického Československa nesloužily jen k propagaci zboží, ale byly též jedním z kanálů politické propagandy a osvěty, vybízející k zdravějšímu životnímu stylu, spořivosti nebo pracovní morálce. Široce založený vzdělávací systém produkoval profesionální aranžéry v učebních oborech a na středních uměleckoprůmyslových i vysokých uměleckých školách. Propagační praxe probíhala v síti aranžérských středisek velkých podniků typu Pramen nebo Český svaz spotřebních družstev; vlastní aranžérny s mnoha zaměstnanci měly i obchodní domy. Větší celostátní propagační akce řídil reklamní podnik Merkur, který také realizoval velké výstavy a vyráběl propagační pomůcky, jež si objednávali aranžéři z celé republiky. Konaly se také soutěže tematických výkladních skříní a od roku 1969 i soutěžní bienále aranžérské tvorby ARBIEN. Fotografie z časopisu Propagace na výstavě doplňují snímky, skici a makety výkladních skříní z osobních archivů významných aranžérů nebo z archivu pražského obchodního domu Kotva. Další rozměr výstavy tvoří umělecká reflexe aranžování výkladních skříní – část cyklu „Pražské výlohy“ česko-švýcarské fotografky Iren Stehli. Chebský rozměr výstavě dodává soubor snímků Jaroslava Slavíka, zachycující proměny zdejších výkladních skříní.