Když se v roce 2005 objevila v časopisu Art&Antiques zpráva o výstavě Baroque and Neo-Baroque, The Hell of the Beautiful v Centru současného umění v Salamance, ilustrovala ji fotografie sochy Richarda Stipla. Skutečnost, že z mnoha hvězd výstavy byla vybrána reprodukce právě českého autora, však byla zcela náhodná: u nás ho totiž nikdo za Čecha nepovažoval, což dokládal i chybějící háček v jeho jménu. Autor se sice narodil v r. 1968 ve Šternberku, záhy však odešel s rodiči do Kanady, kde vystudoval akademii a úspěšně se prosadil na mezinárodní scéně. Na začátku 90. let se sice na čas vrátil a ve Šternberku se podílel na organizaci sympozií současného umění, v roce 2002 byl dokonce zastoupen na výstavě Hyperrealismus v galerii v Hradci Králové, ale dodnes ho tu zná jen několik odborníků. A to i přes to, že ke galeriím v domovském Torontu, New Yorku a Mexico City, které ho zastupují, nedávno přibyla i pražská Dvorak Sec Contemporary. Richard Štipl se před časem natrvalo usadil v Praze a také se vrátil k malbě, která tvoří základ chebské výstavy. Prosadil se však svými hyperrealistickými kolorovanými sochami, které se na výstavě také objeví. Zachycuje v nich sám sebe na způsob slavných „charakterových hlav“ vídeňského a bratislavského barokního sochaře F. X. Messerschmidta, zkroucených do bizarních grimas. Jedna z těchto sochařských instalací byla před nedávnem vystavena i na veleúspěšné výstavě Decadence now! v Praze.