Výstava připomíná první etapu chebské galerie, vymezenou roky 1962 až 1972 a spojenou především s jejím tehdejším ředitelem, malířem Bojmírem Huttou. V galerii v té době pracovali také historici umění Mira Mladějovská (1962–1968) a Jiří Vykoukal (1968–1970). Pro svou činnost si galerie upravila barokní budovu Nové radnice a jen o málo později získala do správy i gotický kostel sv. Bartoloměje a zámek v nedalekém Starém Hrozňatově; obě památky v průběhu 60. let úspěšně zrenovovala. Galerie od počátku těsně spolupracovala s NG v Praze a se SNG v Bratislavě, ale také se Státními uměleckými sbírkami v Drážďanech a s Národním muzeem v Krakově. V závěru této dekády galerie také přišla s několika vlastními odbornými projekty a kolem roku 1970 se díky tomu zařadila na absolutní čelo galerijní scény. V polovině toho roku však Vykoukal z galerie nuceně odešel a výstavní provoz byl na dva roky přerušen kvůli komplexní rekonstrukci budovy. Huttovi bylo „dovoleno“ ji dokončit a dokonce za ni získal oficiální ocenění. Pak však přišla rána v podobě odebrání zámku v Hrozňatově, který byl vrácen ministerstvu vnitra. Posrpnová politická garnitura vnímala Huttu jako problémovou osobu a na začátku roku 1973 byl nahrazen konzervativním historikem umění Františkem Peťasem. Při znovuotevření galerie 24. srpna 1972 měla premiéru i nová stálá expozice, již ovšem musela připravit kurátorka NG Praha Marcela Pánková, neboť v Chebu se nikdo nebyl schopen tohoto úkolu ujmout. V jejím katalogu, ohlížejícím se za deseti lety její úspěšné existence, už nejsou jména Hutty a Vykoukala ani zmíněna.