Umělecké zpodobňování Lenina, Stalina či Gottwalda tvořilo neodmyslitelnou součást propagandy minulého režimu, a to součást velmi dravou a nepřehlédnutelnou. Lukrativní ideologické zakázky se pak pro řadu umělců staly vítaným zdrojem příjmů i kariérním výtahem do přízně mocných a veřejný prostor v poválečném Československu byl doslova okupován nejrůznějšími figurálními pomníky „největších synů dělnické třídy“. Zdánlivě sterilní masová produkce podobizen komunistických pohlavárů však při bližším zkoumání vykazuje zajímavé kličky a zákruty, které byly často odvislé přímo od kremelského politického barometru. Výstava zachycuje „život“ prorežimních pomníků od vzniku přes fázi bujarých festivit až po jejich překotné odstraňování z veřejného prostoru po roce 1989 a živoření po skladištích a depozitářích v letech následujících. Mají nám tato díla dnes ještě vůbec co říct? Jde o umělecky bezcenné harampádí, či významný doklad doby svého vzniku? Jak s nimi optimálně naložit, aby zůstaly mementem totalitních časů?