Série výstav v Hluboké n./V., Zlíně a Chebu vrací do českého umění autora, který spoluutvářel jeho podobu v 60. a v první polovině 70. let a po své emigraci se dokázal prosadit i ve Francii. Narodil se v roce 1937 ve Zlíně, jehož jméno si později zvolil za pseudonym jako soukromý protest proti tomu, že se ho minulý režim pokusil vymazat z paměti přejmenováním na Gottwaldov. Ještě během studií na pražské akademii (1957-63) vytvořil své první výrazné obrazy, v nichž parafrázoval umění rané renesance. Před polovinou 60. let přichází rozsáhlá série kreseb a kresebně pojatých obrazů v duchu informelu, aby se na konci šedesátých let jeho fotoobrazy zařadily mezi vrcholné projevy umění té doby. Na jedné straně rezonovaly s novou figurací, která byla reakcí na předchozí vlnu abstrakce, zároveň představovaly ojedinělý příklad české reflexe popartu. Použití fotografií s výrazným rastrem, schémat, signálů a textů a nahrazení existenciálních významů neosobní banalitou a všednodenností představovalo v českém prostředí výrazné novum, na něž navázala až postmoderna o patnáct let později. Další výraznou autorovou doménou byly filmové plakáty - od roku 1968 do své emigrace v roce 1976 jich vytvořil padesát tři a např. jeho Falstaff (Orson Welles, 1965, plakát 1968) bývá pravidelně zařazován do monografií české plakátové tvorby. V roce 1976 získal stipendium do Paříže, kde se nakonec usadil natrvalo. Zde navázal na svou předchozí tvorbu a rozvinul ji do celé řady podob, navzájem často velmi odlišných. Na přímou objednávku prezidenta Mitteranda, který jej několikrát neformálně navštívil v ateliéru, vytvořil dvě bronzové sochy pro park u prezidentského paláce v Rambouillet.