V práci českého fotografa Jana Svobody (1934-1990) se od konce šedesátých let začal objevovat tehdy zcela svébytný způsob práce v uzavřených cyklech, jejichž číslování ukazuje na soustavný analytický přístup. Na příkladu jednoho díla z cyklu Polovina a jeho variací se snaží tato komorní expozice ukázat způsob Svobodova uvažování, kterým výrazně předběhl svoji dobu.Ojedinělá velkoformátová zvětšenina díla Polovina VII ukazuje Svobodovy ambice emancipovat fotografii vůči malířství a sochařství. Ve svých dílech Svoboda často řešil elementární otázky kompozice, prostoru a iluze, které základním způsobem definují fotografický obraz a jimiž se zabývali i jeho tehdejší přátelé sochaři Stanislav Kolíbal a Zdeněk Palcr.